Alergie

Alergie

Jelikož je téma alergií dnes hojně otevírané, ráda bych se jim v dnešním článku věnovala. Dle studií a statistik dnes trpí alergickou rýmou v ČR až 2,5 milionů obyvatel, 1 milion astmatiků, 800 tisíc lidí trpí na atopické exémy a 4% na potravinové alergie. U dětí jsou víme již v dnešní době, že každé 3. dítě trpí nějakou formou alergií a každým rokem, bohužel čísla narůstají.

Příčin alergií bývá mnoho, ale hlavním důvodem (což většina lékařů nepřipustí), bývá psychické nastavení člověka. Samozřejmě stravovací návyky, chemie v ovzduší ničemu nepřidají, genetická dědičnost je až opravdu poslední. Když totiž lékařům přiznáte, že máte v rodině alergika, nejspíše vám řeknou, že tam je velká šance, že vy, nebo někdo v rodině tím můžete trpět také. Já s tímto tvrzením nesouhlasím, možná tím někoho pobouřím, ale věřte mi, že když se začnete zabývat lidskou psychikou spojenou s minulými zážitky, je tam velká spojitost. A lidé netuší, jak se mohou zbavit úspěšně této problematiky i bez léků, vlastně jakékoli nemoci. Samozřejmě, že to není hned, chce to jen obětovat svůj čas a trpělivost a nebát se jít více do svého nitra. Zde vám chci nastínit v příbězích jedné klientky, která trpí na alergie a jakou souvislost jsme společně našly v jejích minulých zážitcích. Tomuto tématu budu věnovat více příběhů i s jinými klienty a vy si postupně můžete udělat obrázek, jak nevyřešené emoce velmi ovlivňují naše zdraví.

Chci vám v těchto příbězích ukázat, že alergie vznikající často z dětství, někdy i v dospělosti mohou mít příčiny v nezpracovaných emocích, negativních myšlenkách často spojující s nějakou traumatickou událostí nebo smrtí v minulých životech, které si pak opakovaně přenášíme do svých dalších životů, schováme si ho do svého batůžku na zádech, jako svou zátěž, kterou jsme nestačili zpracovat. Proto, když nahlédnete do těchto zákoutí, prožijete znovu své emoce, pochopíte souvislosti, odhodíte již velký kus zátěže z batůžku a půjde se vám v tomto životě mnohem lehčeji. Jako bonus můžete získat svobodu ve svém zdraví.

Klientka, říkejme jí "Eliška" se již od dětství potýká s alergiemi na seno, trávu, obilí, pyl z květů. Projevují se u ní svěděním nosu, očí, patra ,někdy rukou a nohou, svěděním v ústech. Této ženě je 39 let, alergie jí začínají samozřejmě začátkem jara a končí až někdy koncem léta, tzn. že třetinu v roce musí být na lécích, vyhýbat se vysokým travám, místům, které ji mohou ohrozit i když bere léky. "Eliška" ke mně chodí již pravidelně skoro rok řeší i jiné své strasti a otázky ve svém životě a její prožívání minulých životů jí jen ukázaly, jak vše se vším souvisí a docházelo jí i po těchto terapiích s alergiemi mnoho souvislostí. Dáváme si převážně termíny vždy o víkendu, ideálně neděle ráno, abychom obě stihly být se svou rodinou celý den. Vkročila do mé kanceláře v 9:30h ráno. Kdy bylo jasně vidět, že bude krásný slunečný den a říká: "Ježíš, mě se sem tak nechce, když vím, že tady budu zase celé dopoledne zavřená v tom kutlochu"😊Neubránila jsem se smíchu a jejímu nastavení na terapii😊

1. Příběh: začínáme terapii klasickou uvolňovací metodou až k prohlubování stavu (říkám si, že to už musí znát nazpaměť😊). Ptám se, kdy naposledy měla alergickou reakci a jak se projevila. "Elišce" těkají oči, vidí sebe jako 12 -ti letou slečnu, je na zahradě a kopí seno, hráběmi ho obrací, přehrabuje a najednou cítí, jak ji začíná svědit nos, oči, pálí jí v nose, svědí patro, štípou oči. Cítí, že má ucpaný nos (opravdu v tu chvíli mluví nosem i přesto, že ho předtím neměla ucpaný) a říká, že vidí, že má oteklý obličej. Má pocit, že ji svědí kůže na ramenou a hřeje jí hlava. Cítí, že nenávidí seno, protože ví, že se jí to děje kvůli tomu a hrabe ho dál.

2. Příběh: sedí v létě na dece u rybníka na jejím oblíbeném místě z dětství. Je jí 12 let. Začínají jí svědět paže, je naštvaná, že se jí to zase děje, to jak vypadá, když má alergii, kvůli tomu přestává mít i ráda to své oblíbené místo, necítí se tam dobře. Pomáhá jí alespoň voda, která ji ochladí otok a svědění. Cítí ale silně, že to místo vnímá jako nepřátelské prostředí.

3. Příběh: posunujeme se tedy dál do minulých životů, kde cítí stejné pocity, jako při alergiích.První, co řekne jsou"špagety" a směje se tomu. Vidí výrobnu na těstoviny, špagety, okolo jsou lidé v bílých pláštích a stojí u válu. Za ní jsou nějaké stroje. Ona je muž, tak okolo 40 let a z mouky zpracovává těsto. Má na sobě bílý plášť, vnímá jak všichni hodně pracují, její místo je u válu a připravuje těsto, placky a následně dává do stroje, kde se těsto zpracuje na špagety. Vadí jí to prašné prostředí, vnímá ten prach z mouky v nose, očích, na kůži. Nemůže dýchat a mouku má všude. Intenzivně cítí, že musí ale v tomto prostředí být, aby uživila svou rodinu, přesto, že ji ta práce nenaplňuje. Ví ale, že má závazek, že musí živit rodinu, ale tuto práci nenávidí. Trápí ji, že je zde zavřená jako v "nějakém kutlochu" když tam venku je přeci tak hezky. 😊Přesně takto mi to říká, jako když ke mně přišla😊Stále ji svědí nos, oči, na svých rukou vnímá, jak jí padá mouka na kůži na rukou a to ji svědí. Cítí velkou zášť vůči tomuto místu a je tu velmi nešťastná. Nejraději by se viděla někde na vinici a na slunci, to byl její sen, kde ale nemohla být.

4. Příběh: opětpřecházíme do minulých životů, kdy cítí stejné pocity. Vidí před sebou dřevěný špalek, na kterém štípe dříví. Jsou tam zabodnuté nože, "Eliška" se vidí jako stará žena, je nahrbená a cítí, že už není tak ve formě a leccos má už za sebou. Intenzivně cítí bezmoc. Není jí příjemně, bolí jí stářím ruce a nohy. Kouká na ty nože a lesy okolo. Ona je pod střechou, sedí na židli. Vnímá intenzivně strach, do vesnice přijíždí brzy ráno auto s motorkami s uniformovanými muži (šlo o nacisty), bylo jich asi 10, mají pušky. Běží do všech přístřešků a řvou tam na ostatní. Vytahují všechny muže, kopou do nich, děti i ženy pláčou. Oči a nos ji pálí z pláče, cítí bezmoc, že jako stařena to nemůže zastavit a bránit je. Jeden z mužů chce utéct, ale zastřelí ho na místě. Ona se hroutí na zem a pláče do trávy, cítí se bezmocně.

5. Příběh: hledáme počátek těchto alergických reakcí v minulých životech. Hned na začátku vnímá, že ji vzali dítě. Je žena, je jí 26 let, má 5-ti letého synka. Vidí pootevřená vrata do statku, vejde dovnitř a stojí tam kočár. Intenzivně cítí, že něco není v pořádku. Chtějí jí odvést syna pryč. Cítí velkou bezmoc, protože synka odvezli z důvodu převýchovy. Bylo tehdy běžné, že šlechta si vybrala z obyčejných dětí ty, které vzhledově vyhovovaly jejich požadavkům. Ona věděla, že se to dělo, ale vybrali si bohužel i její dítě. Pracovala pro zámek, kde kopila seno, byla nějak propojená se zámkem a silně věděla, že synka bude potkávat, bude mít jiné rodiče, ale on ji nepozná. Nikdy se nedozvěděl, že byla jeho matka a ona ho musí vídat a trpět tak s jeho odcizením. Vidí se, jak pláče zhroucená v trávě, hladí ji, intenzivně cítí bezmoc a pláče, svědí jí oči. Cítí jak ji po obličeji hladí klasy, vnímá stejné pocity jako při alergiích. Odsugerovávám tyto pocity, dokud nedochází ke zklidnění a klidnému dechu, aby tyto pocity již klientku netrápily v tomto životě.

Pokračování příště…